Jdi na obsah Jdi na menu
 

Loubené náměstí s půlměsícem

20. 12. 2010

svitavy-podloubi.jpgJosef II. tu prý zaplatil nové schody, řečnil tu Masaryk, mnohem horlivěji však byl přivítán wehrmacht, v proluce mezi domy stála tryzna za Gottwalda a z věže shlíží turecký půlměsíc. Svitavské náměstí Míru pamatuje leccos, bylo, je a bude středobodem tohoto moravského města. Být už ale třeba vůbec nemuselo – a to by zmizel unikát – jedno z nejdelších souvislých domovních podloubí v republice.

Náměstím totiž dlouhou dobu vedl hlavní průtah městem, což se výrazně podepsalo na statice domů i na celkovém vzhledu vyasfaltovaného náměstí. Po zprovoznění nového průtahu, který pro změnu zničil Máchovu alej, sice bylo centrum města v roce 1983 prohlášeno památkovou zónou, ovšem náměstí de facto dále trpělo až do první poloviny 90. let, kdy město přistoupilo k nákladné, ale zdařilé záchraně tohoto prostoru. Tato rekonstrukce, která ze zchátralého náměstí udělala malebné centrum města, byla oceněna ministerstvem kultury a hospodářství jako nejpovedenější regenerace městského historického centra.

Domy s podloubím, pro svitavské centrum tak typické, začaly podél půlkilometrového náměstí růst koncem 17. století. Po přestavbách původně ve velké míře dřevěné náměstí dostalo vzhled podobný tomu dnešnímu, současnou podobu ale většině domů vtiskly až opravy po dosud největším požáru v historii Svitav, který město zachvátil 4. září 1781. Tehdy plameny zničily celé vnitřní město vč. kostela nebo radnice. O podobě opraveného náměstí si můžeme udělat obrázek například z dochovaného plánu města z roku 1848 – patrové domy s vyššími atikami a štíty, které naoko vytvářejí dojem dalšího patra, i když kryjí krov střechy, podloubí obepínalo náměstí po celém obvodu vyjma místa, kde stojí kostel Navštívení Panny Marie...

Jednotný vzhled náměstí narušila až v 19. století stavební činnost v duchu historizujících slohů – výstavba školy či dnešní bankovní budovy v horní části, úpravy domů podle německých vzorů či stavba tzv. červené knihovny z popudu rodáka Ottendorfera v dolní části. Další stavební zásahy do zástavby náměstí přišly po druhé světové válce, kdy v místě dnešní prodejny Albert byla dlouho mezi domy proluka, až v roce 1969 zde byla zahájena výstavba obchodního domu Svitavan, v duchu tehdejší socialistické architektury, stejně tak byly nahrazeny původní domy mezi školou a bankou. Potom již, naštěstí, následovaly pouze rekonstrukce.

namesti-miru-s-kostelem.jpg

Nejvýznamnějšími budovami svitavského náměstí bezesporu jsou kostel Navštívení Panny Marie, stará radnice, dům U Mouřenína a zmíněná Ottendorferova knihovna, k nepřehlédnutelným prvkům pak patří morový sloup, barokní kašna sv. Floriána, stůl s astronomickými znameními či moderní Fontána života v dolní části.

Mariánský kostel vznikl spolu s „novou“ Svitavou v době biskupské kolonizace kraje v 13. století. Dominanta horní části náměstí si své původní románské proporce s gotickými prvky nese dosud, i když byla výrazně přestavěna po požáru v roce 1781 v barokním slohu a již předtím jí několikrát hrozil zánik, např. za husitských válek. V současnosti farní kostel s pravidelnými bohoslužbami nabízí služby také turistům – ti mohou v letní sezoně vystoupat na kostelní věž a prohlédnout si z ptačí perspektivy nejen centrum Svitav, ale také okolí města, navíc zhlédnout instalovanou výstavu o církevních stavbách na Svitavsku. Spolu s kostelem a školou dominuje horní části náměstí také barokní morový sloup, vystavěný roku 1703 a zasvěcený Panně Marii jako poděkování za záchranu města při tehdejší morové ráně.

Ve střední části náměstí se tyčí stará radnice s přilehlým domem U Mouřenína, vzájemně propojené stavby, které v historii města sehrály významné úlohy. Pořízením radnice v roce 1538 si měšťané vydobyli kus nezávislosti na olomoucké vrchnosti. Zajímavostí radnice, která dnes slouží komerčním účelům a na jejíž fasádě je umístěn znak města, je její věž. Jednak je postavena k okraji budovy (jak píše ve Svitavských pověstech Drahomíra Štursová, „jako by se chtěla o sousední dům opřít“) a jednak se na ní třpytí turecký půlměsíc a hvězda. Prý jako upomínka na turecké plenění země v 80. letech 17. století.

svitavy,-kosteln_-namesti.jpgSousední starobylý dům U Mouřenína patří k nejstarším domům na náměstí, postaven byl v roce 1554. Původně sloužil jako obydlí purkmistrů (proto to propojení s radnicí), později tu však fungoval zájezdní hostinec U Mouřenína. V něm mimojiné přenocoval roku 1776 při jedné své cestě princ a pozdější císař Josef II. Podle pověsti se obsluha hostince tuze starala, aby se princ měl u nich jako v bavlnce, ovšem ač se snažili sebevíce, schody vrzaly a rušily Josefa ze spaní. Ráno prý vstal a při placení za pobyt přidal hostinskému 50 tolarů na pořízení nových schodů. Dnes u Mouřenína již hostinec není, přesto sem míří kroky řady lidí, je tu totiž městské informační centrum.

Spodní konec náměstí a tím i procházka historií města jsou násilně ukončeny silničním průtahem a podchodem pro chodce. Dříve tu býval parčík mezi budovou dnešního muzea a tzv. červenou knihovnou. Tuto výraznou stavbu se zdobeným, dřevem obloženým sálem dal postavit na místě svého rodného domu Valentin Oswald Ottendorfer, mecenáš, jehož jméno se skví například také v historii svitavské nemocnice nebo dnešní základní školy u koupaliště. V současnosti objekt slouží jako kulturní sál a je tu umístěna expozice Muzea esperanta, ve své době to však bývala největší knihovna s čítárnou v celých Sudetech.

Martin Višňa

Zdroje: Kronika města Svitavy, Svitavské pověsti, svitavy.cz

Foto: MV, muzeum.svitavy.cz

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Potěmkinovo městečko

(Jaromír L., 25. 12. 2010 22:08)

Když se procházíte po svitavském náměstí, je vidět množství opuštěných oken. Z mnoha domů toiž zůstaly jen čelní stěny a podloubí, někde ještě část přízemí, zbytek byl nahrazen novostavbou. Tak se děje doposud, viz hotel Slavia, tam se zatím bagry zastavily na zadním dvorku, zatím... Bohužel bylo rozhodnuto, že se Sv.stanou okresní metropolí, proto byly vyškrtnuty z návrhu na MPR už v padesátých letech. Co následovalo je možné vidět s hrůzou dnes a denně.