Jdi na obsah Jdi na menu
 

Dokonalá kuesta

usazovaci_nadrze_u_nove_vsi.jpgHřebečsko nese jméno podle hřbetu, který se v délce kolem 20 km táhne severojižním směrem téměř od Lanškrouna ku Březové nad Svitavou a de facto dělí centrální část na Svitavsko a Moravskotřebovsko. Na tom by nebylo nic k podivení, kdyby ovšem Hřebečovský hřbet nebyl odborníky označován za dokonalou, tedy nejlepší, ukázku kuesty na území České republiky.

Co je to kuesta? V oboru geomorfologie se tímto termínem označuje profilově asymetrický vrchol hory nebo hřebenu – jen si vybavte cestu ze Svitav do Moravské Třebové: od Svitav se kolem Koclířova až ke známému tunelu na Hřebči je stoupání do kopce pouze mírné, ke Třebové je to však pořádný „sešup“. Kdybychom „šli do nitra“ hřbetu, zjistíme, že tuto asymetrii tvoří mírně ukloněné vrstvy hornin – pro představu: zkuste z knihovny vytáhnout několik knih, zbývající postupně popadají na polici na sebe a utvoří takovou „knižní kuestu“.

Do nitra Hřebečovského hřbetu se lidé v minulosti skutečně podívali, a sice při těžbě surovin. Kutalo se tu nepříliš kvalitní uhlí (od poloviny 19. století), později po dlouhou dobu žáruvzdorné jíly. Těžba ustala až na začátku 90. let 20. století, kdy jednak přestali fárat horníci do hřebečských dolů a jednak utichlo zpracování vytěžených surovin Mladějově na Moravě, kam se jílovce dovážely vlakem po úzkorozchodné trati, uvedené v provoz v roce 1920.

Léta pak na hornickou činnost na Hřebči upomínaly jen zarůstající koleje, zatarasené či jinak uzavřené vstupy do štol a výstražné tabulky o nebezpečí v poddolovaném území. Nadšenci však nechtěli nechat na tuto část minulosti Hřebečska zapomenout a od poloviny 90. let byly prováděny na úzkorozchodce „záchranné“ práce, které pokračují dodnes. Přestože není záchrana tohoto unikátu zdaleka u konce, vládne již několik let na trati během sezony od května do září turistický ruch a v areálu bývalé šamotky funguje neustále se k lepšímu měnící Průmyslové muzeum Mladějov.

rezavy_potok.jpgNejsou to však jen úzkorozchodné vlaky pendlující mezi Mladějovem a Novou Vsí, které upozorňují na hřebečské hornictví. V červenci 2010 byly po dlouhých přípravách zpřístupněny Hřebečské důlní stezky, značené trasy hřebečskými lesy, které mimo jiné nabízejí dva unikáty – rezavý potok a vyhlídku, ke které se kupodivu sestupuje. Rezavý potok skutečně není žádný výmysl, rezavost a jedovatost toku, který vyvěrá z vodní štoly pod současnou betonárnou na Hřebči, je způsobena uvolňováním kovů do vody. Aby vše kolem říčky neuhynulo, vzniklo na ní několik kaskád a hrází, které mají vodu okysličit a snížit tak její kyselost. A ta vyhlídka? Jmenuje se Nad Doly a sestupuje se k ní z vrcholu hřbetu.

Aby toho nebylo málo, jsou strmé partie Hřebečovského hřbetu od roku 1999 přírodní rezervací, pojmenovanou podle nejvyššího vrcholu hřbetu Roh – Rohová. Rezervace se táhne od hřebečských dolů až k silnici z Pohledů na Křenov a má tak být ochráněn souvislý porost někdy až pralesního charakteru s výskytem některých vzácných či ohrožených druhů rostlin a živočichů, například kriticky ohrožený starček skalní (malá žlutokvětá rostlina) byl až do svého objevení na Rohové v roce 2008 považován na území Česka za vyhynulý druh.

Na závěr nesmíme zapomenout ještě na jednu zajímavost pojící se k Hřebečovskému hřebeni. Při stavbě mostu k Hřebečskému tunelu vznikl pod jeho pilíři optický klam, který nejednomu laikovi i odborníkovi zamotal na první pohled hlavu. Auta jezdí do kopce, láhve se kutálejí do kopce… Přitom si s námi jen hraje náš nedokonalý zrak, protože vše je, jak má dle přírodních zákonů být, a žádná magnetická anomálie se nekoná (více zde).

Martin Višňa

Zdroj a foto: hrebecskedulnistezky.cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář