Jdi na obsah Jdi na menu
 

Svitavský mecenáš i téměř newyorský starosta

ottendorfer.jpgPřestože Spielbergův oscarový snímek Schindlerův seznam uvedl v celosvětovou známost coby válečného hrdinu Oskara Schindlera, na čemž začaly později jeho rodné Svitavy stavět turistickou nabídku, v samotném městě narazíte na řadu odkazů na jiného rodáka, pro dřívější Moravský Manchester podstatně významnějšího. Jmenoval se Valentin Oswald Ottendorfer a městu dal například reprezentativní knihovnu se zdobeným sálem, která svého času bývala jednou z největších německých na Moravě.

Nebyla to jen nádherná budova knihovny s čítárnou na dolním konci náměstí (tehdy kolem ještě nevedl průtah městem a místo podchodu obyvatelé procházeli z náměstí k dnešnímu muzeu parkově upravenou plochou), ale také sirotčinec a chudobinec – dnešní základní škola v Riegrově ulici (tzv. Julda Fulda) – nebo nemocnice, pod co se Ottendorfer ve městě podepsal. Jeho mecenášství ovšem poznali i jinde na Moravě – např. v Brně, kde přispěl na stavbu Německého domu (stával na Moravském náměstí - viz zde) – a také v New Yorku, kde strávil velkou část svého života a kde se vypracoval ve váženého občana.

Do Spojených států mladý Ottendorfer, narozený v rodině soukenického mistra v roce 1826 právě na místě, kde dnes stojí jeho, tzv. Červená knihovna, utekl kvůli pronásledování za účast v revolučním hnutí v roce 1848, ke kterému přičichl během pražských studií práv. Nejprve pobýval v Německu, to však bylo k Rakousku, kde byl nežádoucí, blízko, a tak v roce 1850 emigroval do zámoří, bez rozloučení s rodiči.

Jeho americké začátky nebyly jednoduché – nemluvil anglicky, střídal různá náročná zaměstnání, jen pomalu se s New Yorkem sžíval. S pomocí přátel se ale dostal coby sazeč do redakce listu New Yorker Staats-Zeitung, které vydával taktéž přistěhovalec Jakob Uhl z německého Würzburku. Díky orientaci v politických a hospodářských poměrech se vypracoval až na šéfa redakce, kterým se stal v roce 1857. V témže roce také přestal být v Rakousku díky všeobecné amnestii psancem, rodné Svitavy však navštívil až o dvě léta později při léčebném pobytu v Evropě.

cervenaknihovna.jpgTato návštěva ale ještě pro město nic neznamenala, Ottendorferova proslulost byla teprve na svém začátku. New Yorker Staats-Zeitung se pod jeho vedením totiž postupem času staly nejvlivnějším německým tiskem v Americe, on sám se zapojil do činnosti demokratické strany, která tehdy v USA vládla, a také se aktivně přičiňoval o „kulturní pozvednutí“ německých přistěhovalců. V průběhu 70. let 19. století se stal předsedou či členem nejrůznějších krajanských spolků a organizací nebo dohlížel na městské školství (mj. na večerních školách prosadil výuku němčiny), spolu s manželkou Annou, vdovou po Jakobu Uhlovi, se začali pod heslem „Kdo má zdravé ruce a může pracovat, pracovat musí – ostatním je zapotřebí pomoci“ věnovat nadační a charitativní činnosti především pro děti a starce, ve které Ottendorfer pokračoval i po její smrti v roce 1884. Málem se také stal newyorským starostou, kandidaturu však odmítl.

Se slovy „Jsem vždy připraven být svému rodnému městu nápomocen a zasáhnout proti bídě, pokud se jedná o podporu chudých, starých a práce neschopných lidí“ věnoval Ottendorfer Svitavám v roce 1883 6 tisíc zlatých na stavbu nové budovy nemocnice, kterou město akutně potřebovalo. Nakonec se podílel částkou pětkrát vyšší a 29. srpna 1886 byla za jeho účasti otevřena nejen nová moderní nemocnice, ale také sirotčinec v dnešní Riegrově ulici, taktéž vystavěný z jeho darů, přičemž už prvním příspěvkem na nemocnici si Ottendorfer „vysloužil“ čestné občanství.

svitavy---pohled-od-nemocnice-(----).jpgNejvýznamnějším Ottendorferovým svitavským počinem se ale stala knihovna, nádherná budova v duchu německé renesance vystavěná během jediného roku na místě jeho rodného domu. Otevřena byla 21. srpna 1892, provoz zahájila v listopadu, přičemž do konce roku bylo registrováno téměř tisíc čtenářů, kteří mohli vybírat ze 7,5 tisíce knih (do roku 1932 se pak knižní fond rozrostl na 23 tisíc svazků), sál zase sloužil pro četné přednášky nebo koncerty. Později knihovna zřizovala i pojízdné půjčovny pro německá města a obce v okolí, avšak slávu knihovny nejdříve pošramotila válka a první léta Československa, následně pak knižní fond zredukovali členové NSDAP a po druhé světové válce zase odpor ke všemu německému. Přesto byla knihovna mezi prvními organizacemi, které ve městě po válce zahájily provoz. Dodnes se z rozsáhlého knižního fondu dochovalo 6,5 tisíce svazků, v budově knihovny sídlí Muzeum esperanta a sál nadále slouží kulturním účelům.

Zpět ale k Ottendorferovi. Během slavnostního programu v srpnu 1892 totiž mohli obyvatelé města před knihovnou poprvé spatřit také další památku na tohoto mecenáše – sochu Mateřské lásky, kterou Ottendorfer nechal zhotovit na počest své matky Kateřiny. Dnes v Máchově aleji už ale skulptura ženy s dětmi na podstavci s chrliči v podobě lvích hlav nestojí, v roce 1981 musela, stejně jako parčík vysázený v linii dřívějších hradeb, ustoupit stavbě silničního průtahu městem a své nové místo našla v parku Jana Palacha při výpadovce na Poličku. Ještě předtím si ji ale němečtí vysídlenci chtěli převézt do své nové domoviny.

Jméno Valentina Oswalda Ottendorfera je ve Svitavách spojováno ještě s výstavbou vyšší zemské reálné školy, dnešní základní školy v ulici T. G. Masaryka (tzv. Myšárny), avšak v té době se již jeho životní dráha chýlila ke konci, jenž mu znepříjemňovala dlouhodobá těžká nemoc páteře. Skonal 15. prosince 1900 ve svém newyorském bytě.

Martin Višňa

Zdroje: Fikejz, Velešík - Kronika města Svitavy,

muzeum.svitavy.cz, mojebrno.wz.cz

Foto: muzeumsvitavy.cz, MV

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA