Jdi na obsah Jdi na menu
 

Po proudu bobří Třebůvky

31. 10. 2010
krenov---kostel-sv.-jana-krtitele.jpg

Z území Hřebečska odvádějí vodu především tři řeky. Z okolí Lanškrouna směrem ku Zábřehu se klikatí mezi kopci a železničním náspem Moravská Sázava, ku Brnu zase teče od Svitav řeka Svitava. Tím třetím hlavním tokem je Třebůvka, pramenící nedaleko Křenova a po 48 kilometrech cesty vlévající se u Moravičan na Mohelnicku do řeky Moravy. A spolu s vodou v Třebůvce se od Křenova na sever Hané vydáme i my, nejlépe v sedle kola.

Pradávné hradisko nad pramenem

Pouť to nebude, pravda, příliš dlouhá, ale nezajímavá také ne. Už okolí pramene je totiž obaleno historií, když nedaleko něj kdysi existovalo staré slovanské hradisko, dnes známé coby Mařínské či Křenovské. Ve 13. století, kdy vrcholila kolonizace zdejších končin, už bylo osídleno jen příležitostně a postupně zaniklo. Taktéž samotný Křenov má dlouhou historii a slovanské kořeny, první zmínka o vsi, jíž dnes dominuje podle mnohých nejkrásnější barokní kostel široko daleko (kostel sv. Jana Křtitele), pochází z roku 1308. Mimochodem, kdysi býval městečkem a v blízké budoucnosti by tu mělo být muzeum zdejší farnosti. Pokud se tedy současnému majiteli bývalé fary vše vydaří, jak si naplánoval, a nebude ho nikdo třeba poutat k pranýři na návsi pod tou stařičkou lípou…

Ale vydejme se již po proudu Třebůvky, z Křenova stačí sjet z kopce a rázem jsme v Dlouhé Loučce, která je opravdu dlouhá, ostatně jako většina obcí založených v kraji ve 13. století. Pochlubit se moc nemá čím, snad jen také pozůstatky dávného hradiště východně od obce, a o moc lépe na tom není ani další ves na silnici k Moravské Třebové – Útěchov. Zato v Boršově, kterým silnice prochází jen velmi krátce při jeho východním okraji, hledač venkovských zajímavostí najde například původně gotický kostel sv. Anny nebo řady lidových roubených stavení. A už jsme v Moravských Athénách, tak se kdysi přezdívalo Moravské Třebové, tou ale nyní projedeme bez detailů, neboť o ní jsme už povídali v jiném tipu na výlet.

Z potoka bobří řeka

ObrazekAnenským údolím pod Křížovým vrchem a obchvatem Třebové se dostáváme do Linhartic, opět předlouhé obce, kde se už Třebůvka šířkou pomalu mění z potoka na řeku (a kde už občas také zdejším obyvatelům nadělá při deštích vrásky na čele). Linharticemi projedeme po celé jejich délce, silnice tu kopíruje směr řeky, která se line do lesů a k Radkovu. Nedaleko rozcestí na Grunu můžeme na chvíli slézt z kola a mlčky pozorovat vlnící se vodu – možná ji brzy rozčeří ještě bobři, u zdejší ruiny mlýna je prý jejich oblíbené místo. A na druhém břehu, v lese, jsou trosky další – tentokrát Radkovského hradiska. Pokud však máte zřícenin dost a už se ani nechce moc šlapat, jistě vezmete zavděk po projetí Radkova hostincem na návsi v Městečku Trnávce – říčka, kterou k němu musíme překročit, není ale Třebůvka, ta je teď od nás trochu dál, toto je Pacovka, která se do Třebůvky pod Cimburkem (ach, další zřícenina) vlévá.

Z Trnávky se vydáme na Vranovou Lhotu, mezi kopce, krásným údolíčkem, které se u Mezihoří poněkud rozevírá v severní výběžky Malé Hané, odkud přitéká říčka Jevíčka. Také tady se údajně dají zahlédnout bobři, určitě však o něco dále projedeme jednou opravdu malinkou vesničkou jménem Hraničky. Několik domků podél snad třiceti metrů silnice, k tomu kaplička a motorest. Další vcelku ideální místo pro zastávku, zvlášť pokud bychom se třeba vydali dobývat nedaleké zříceniny hradu Vraní Hora, o kterých dá u silnice vědět informační tabule. Jedna dvě zatáčky a už nás vítá Vranová Lhota s kostelem a zchátralou tvrzí.

Bouzov a metropole tvarůžků

Obrazek„Celého a udržovaného“ hradu se dočkáme po několika dalších kilometrech, kdy se před námi na vrchu objeví pohádkový Bouzov, hrad řádu německých rytířů, kterých nebýt, možná by tu „celý“ hrad už vůbec nebyl. Mimochodem němečtí rytíři uvažovali i obnově Cimburka… Bouzov nás bude sledovat, když po cestě podél řeky budeme míjet zdejší dochované mlýny. Tady pod Bouzovem Třebůvka mění svůj východní směr, aby posléze mohly její vody vstoupit do druhého města na jejím toku, do Loštic. Čím jsou Loštice známé? Jednak se tu kdysi dělaly krásné poháry, jednak tu stojí jedna z mála dochovaných židovských synagog na Moravě, ale předně se tu vyrábějí Pravé olomoucké tvarůžky (olomoucké, protože se dříve prodávaly výhradně na trhu v Olomouci). Tvarůžky mají v Lošticích nejen výrobnu, ale také specializovanou prodejnu, muzeum a dokonce i své slavnosti.

Na své poslední „štaci“, jíž jsou Moravičany, se Třebůvka stává součástí chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví s rozsáhlými mokřady a lužními lesy, ovšem jen nakrátko, než z pravé strany předá na kraji obce své vody řece Moravě. Tady naše putování skončí, případně můžeme cestu zakončit v blizoučké Mohelnici v nějaké útulné hospůdce. Vytrvalejší mohou směle pokračovat po stezkách Pomoravím k Litovli a Olomouci, ovšem to už sem nepatří, to už bychom se Hřebečsku docela vzdálili…

Charakteristika trasy

Trasa: Mařín - Křenov - Dlouhá Loučka - Útěchov - Moravská Třebová - Linhartice - Radkov - Městečko Trnávka - Vranová Lhota - Bouzov - Loštice - Moravičany

Délka: cca 50,5 km

Terén a doprava: prakticky po celou trasu mírné klesání po víceméně udržovaných silnicích, hustější provoz mezi Křenovem a Moravskou Třebovou

Odkazy

www.mu-lostice.cz, www.mtrebova.cz, www.udolitrebuvky.cz

Martin Višňa

Foto: MV a internet 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář