Jdi na obsah Jdi na menu
 

Středověké opevnění města Svitavy: exkurze po hradbách

16. 12. 2012

syhradebni-basta.jpg

Přestože se do dnešních časů dochovalo ze svitavských hradeb málo, pokusme si udělat představu, jak opevnění města vypadalo.

Naši exkurzi nejlépe zahájíme u jediné zachovalé bašty č. 1 na rohu Hradební a Jiráskovy ulice poblíž autobusového nádraží. Současný vzhled této bašty je výsledkem několika pozdějších přestaveb. Místo dnešních oken byly s určitostí ve středověku střílny a bašta byla podstatně vyšší. Obecně bašty převyšovaly hradby o několik metrů a jistě tomu tak bylo i ve Svitavách. Vedle bašty se dochovalo několik metrů hradební zdi s ústupkovou obdélníkovou střílnou, která je vyzděna z cihel.

Jednotlivé části seriálu: 1/4 - 2/4 - 3/4 - 4/4

Často se uvádí, že v sousedství této bašty byla fortna, kterou se dalo vycházet z města dnešní ulicí Jiráskovou. Není to tak jednoznačné. Jiráskova ulice byla ve středověku podstatně užší, než je tomu dnes. Na obou dochovaných vedutách města z poloviny 18. století a z počátku 19. století jsou v jižním pásu hradeb zakresleny dva východy z města.

sybastaiizborena.jpg

K historické přesnosti obou vedut musíme mít ale obecně hodně výhrad. Na mladší vedutě se cesta Jiráskovou ulicí podivně stáčí mezi domy a vyúsťuje z města ven až poměrně blízko bašty č. II. Nelze zcela vyloučit existenci fortny mezi baštou č. I a baštou č. II, ale východ z města v těchto místech mohl také vzniknout probouráním hradeb až někdy před polovinou 18. století, kdy začínaly být hradby postupně rozebírány. Starší Wernerova veduta tak zaznamenává stav v polovině 18. století. Navíc dvě fortny v malé vzdálenosti od sebe se jeví jako málo pravděpodobné.

Ve vzdálenosti asi 50 metrů od bašty č. I stála východním směrem (poblíž prodejny Vesna) další mohutná bašta č. II. Její vzhled je zachován na dobové fotografii z 2. poloviny 19. století. Je zřetelně viditelná i na vedutě města z počátku 19. století, kde je zakreslena jako vysoká válcovitá věž. Vpravo od ní je zakreslena i původní fortna, kterou se dalo vycházet dnešní Erbenovou ulicí z města.

Třetí bašta v jižním pásu hradeb stála od bašty č. II ve vzdálenosti přibližně 95 m. Tato bašta měla výškově poněkud kónický tvar a půdorysně byla nepravidelně oválného tvaru. Rozhodně o této baště nelze mluvit jen jako o kapsovité výduti, jak také bylo kdesi publikováno. Byla to naprosto regulérní bašta. Stála zachovalá ještě koncem 50. let 20. století a osobně jsem ji několikrát navštívil. Nejprve byla asi polovina bašty z pravé části ubourána a torzo této bašty stálo ještě ve 2. polovině 60. let 20. století. Teprve pak byla definitivně zbourána.

sybasta.jpg

Asi po 190 metrech od této bašty stála východním směrem na dolním konci náměstí u Ottendorferovy knihovny Dolní brána. Její podoba je částečně zachycena na vedutě města z roku 1752 od F. B. Wernera. Můžeme-li tomuto zobrazení věřit, byla to věžovitá stavba, která výrazně převyšovala okolní městskou zástavbu. Při srovnání s podobnými typy městských bran lze usuzovat, že brána mohla být 4-5patrová a její výška mohla dosahovat až 30 metrů. Dolní brána byla zastřešena stanovou střechou, z níž vystupovala několikaboká lucerna s cibulovitou kopulí a bání. Celá tato vížka mohla být zakončena kovovým praporkem či jiným symbolem města. Lucerna zde nebyla na pouhou ozdobu, ale jistě v ní byl umístěn zvon. Nelze vyloučit, že před touto branou existovalo původně nějaké předbraní či barbakán s kamenným mostem. Dolní brána byla zbourána v roce 1819.

Od Dolní brány se městské hradby prudce stáčely severním směrem. Zde zhruba po 95 metrech od Dolní brány byla v hradbě poblíž dnešního hostince U Rumpála v ulici Slepá další menší brána, která by se podle blízkého starobylého kostela sv. Jiljí mohla jmenovat Jilská. Tou se vycházelo z města uličkou směrem ke kostelu sv. Jiljí, který stojí na návrší na levém břehu řeky Svitavy. Vzhled této brány není znám, ale na ručně kreslené vojenské mapě z 60. let 18. století je tato brána zakreslena jako půlkruhová bašta. Je tedy možné, že brána měla charakter bašty či malého barbakánu.

multifunk_n_-centrum-fabrika.jpg

Od této brány stála severozápadním směrem na místě dnešního MKS Fabrika ve vzdálenosti asi 60 metrů další bašta č. IV. Stávala ještě počátkem 2. desetiletí 20. století. Následně byla zbourána a na tomto místě byla postavena Ettlova textilní továrna. Vzhled této ještě zastřešené bašty před zbouráním se dochoval na fotografii, kterou jsem viděl po roce 1990 v Muzeu pohlednic paní Veselé ve Svitavách.

Poměrně přímá linie hradeb v délce asi 160 metrů vedla od bašty č. IV. až k další menší bráně, která stála v uličce Pod Věží. Zde ji budu nazývat Lačnovská brána. Z názvu je patrné, že touto bránou se vycházelo směrem na Lačnov. Názvy svitavských bran jako Brněnská, Pražská či Lanškrounská nebo Střední, které se také někdy objevují, jsou novodobá pojmenování a nemají žádné opodstatnění. Snad aby názvy vzdálených měst zdůraznily kontakt města se světem. V Poličce se po staletí jmenovaly brány Kamenecká, Limberská, Starohradská a Litomyšlská, ve Vysokém Mýtě se brány jmenovaly Vraclavská, Litomyšlská a Karaska. V Olomouci se podle blízkého kostela sv. Blažeje jedna z bran jmenovala Blažejská. V Jihlavě se do dnešní doby dochovala brána Matky Boží.

sy-ulpodvezi.jpg

Tento způsob pojmenování městských bran po blízké vesnici, sousedním městě či blízkém kostele lze zaznamenat i v mnoha jiných městech. Podobu Lačnovské brány neznáme, ale zřejmě to byla účelová stavba a troufal bych si ji přirovnat k typu menších městských bran, jako je například Medelská brána v Uničově. Zbourána byla po požáru v roce 1781.

Lačnovská brána byla chráněna baštou č. V, která stála asi ve vzdálenosti 30 metrů západním směrem v místech dnešních budov Jednoty. Její vzhled bohužel není znám.

Od ní pokračovaly městské hradby západním směrem až k baště č. VI, vzdálené asi 140 metrů od bašty č. V. Bašta č. VI stávala za domem č. o. 17 ve Vojanově ulici. Je zakreslena i na ručně kresleném plánu města od Georga Stochlawetze z roku 1848. Zřejmě byla zbourána až ve 2. polovině 19. století, kdy již ale větší část hradeb na dnešní Wolkerově aleji byla odstraněna.

Asi 60 metrů západním směrem od bašty č. VI se nacházela bašta č. VII, ve které či vedle ní byla malá fortna. Tou se dalo jít z města a od kostela Navštívení Panny Marie dnešní ulicí Soudní mimo město do blízkých vesnic Lačnova a Javorníka, ale také na pozemky, které v okolí města vlastnili měšťané.

opevneni-svitav-15.-stol..jpg

Od bašty č. VII byla v pouhé vzdálenosti 40 metrů bašta č. VIII, kde se hradební pás stáčel k jihozápadu. Zakonzervovaný zbytek zdiva této bašty je viditelný ve dvoře domu v Hrnčířské ulici. Zde nastával jeden z nejslabších úseků v opevnění města. Potok z Pivovarského rybníka, který napájel městské příkopy na severní straně města a tvořil přirozenou překážku v přístupu k městu, se již před baštou č. VII v ulici Soudní začal vzdalovat od městských hradeb. Odtud až k Horní bráně byl zřejmě jen suchý hradební příkop, a tak tomuto úseku opevnění musela být věnována zvláštní péče. Na dostupných mapách je v těchto místech zakresleno za baštou č. VIII zvláštní zalomení a kroucení hradební zdi. Jistě to mělo svůj účel a z patrného zalomení hradby mohla být vedena boční střelba, která kryla baštu č. VIII.

V tomto prostoru mezi kostelem Panny Marie a ulicí Vojanovou lze předpokládat místo, kde stával u hradeb raně gotický městský hrad. Ten je jako tvrz zmiňován ve Svitavách ještě v 60. letech 15. století. Jeho polohu by mohl potvrdit či vyvrátit jen archeologický průzkum.

syzaalbertem.jpg

Ve vzdálenosti asi 100 metrů od bašty č. VIII městská hradba dosahovala Horní brány, která stála na začátku dnešní ulice T. G. Masaryka. Lze předpokládat, že Horní brána byla vedle Dolní brány další mohutnou fortifikační stavbou ve městě. Na nepříliš přesné Wernerově rytině z roku 1752 můžeme spatřit věž Horní brány, jak výrazně vyčnívá nad okolní zástavbou. Na rozdíl od Dolní brány zde nebyla na střeše umístěna žádná vížka. Hmotou a výškou se ale příliš nelišily. Podobně jako u Dolní brány, mohl i u Horní stát kamenný most doplněný padacím mostem a vzhledem k exponovanému místu obrany se nedá vyloučit, že před branou bylo vybudováno i nějaké předbraní či barbakán. Na vedutě města z počátku 19. století převyšuje tato brána jen mírně okolní domy. Nabízí se tak domněnka, že brána byla v roce 1781 poškozena požárem a následně snížena o několik pater. Horní brána v tomto provizoriu přečkala více než 40 let a byla zbourána v roce 1823.

Od Horní brány hradby pokračovaly jižním až jihovýchodním směrem do ohbí Hradební ulice. Zde někde v tomto ohbí stávala půlkruhová bašta č. IX, která je zakreslena ve vojenské mapě z 60. let 18. století. O jejím vzhledu se nedá nic konkrétního říci. Lze předpokládat, že se svou typologií výrazně nelišila od ostatních bašt. Její význam je ale nepopiratelný, protože mohla střelbou pokrýt jak úsek hradeb k Horní bráně, tak úsek hradeb k baště č. I. Bašta č. IX zanikla pravděpodobně jako jedna z prvních již koncem 18. století.

Je dobré zde ještě připomenout již zmiňovaný rybník Schwemmteich, který se rozkládal před hradbami v západní části města na dnešním Malém náměstí.

sy-falesnahradba.jpg

Jak již bylo předesláno, k modernímu opevnění husitské a pohusitské doby patřila parkánová zeď. Ta jistě existovala i ve Svitavách. Lze předpokládat, že podle tehdejších zvyklostí byla postavena 8-15 metrů před hlavní hradební zdí. Zda byla doplněna nízkými baštami či byla bez bašt, už asi nezjistíme. Jak upadal v dalších stoletích význam městského opevnění, byla asi parkánová zeď prvním obranným prvkem města, který byl postupně měšťany rozebrán na jiné stavby ve městě.

Provedeme-li si malou rekapitulaci, můžeme konstatovat, že hrazené město Svitavy mělo dvě hlavní brány, dvě menší brány a dvě či tři fortny. Hradby byly doplněny nejméně devíti baštami. Délka kurtin (pás hradeb mezi jednotlivými baštami) byla velmi rozdílná a vycházela ze strategických podmínek, které v té části hradeb panovaly. Obvod svitavských městských hradeb byl asi 1330 metrů. V porovnání s blízkými městy mají Svitavy nejdelší obvod hradeb. U Jevíčka se udává obvod hradeb 1000 metrů, u Mohelnice asi 1030 metrů, u Poličky 1220 metrů a u Moravské Třebové 1280 metrů. Litomyšl jsem z tohoto srovnání vyjmul, protože historický vývoj města a jeho opevnění je s výše uvedenými nesrovnatelný.

Mojmír Fadrný

Foto: archiv Mojmíra Fadrného, MV

 

Náhledy fotografií ze složky Svitavské opevnění

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA