Jdi na obsah Jdi na menu
 

Annenruhe aneb Tajemství Křížového vrchu

5. 1. 2010

ObrazekVesničku Karlín již na mapách oficiálně nenajdete, její jméno úředně zaniklo v roce 1960. Ovšem řidiči jedoucí z Mohelnice do Třebové nemohou minout větrníky, které se nad karlínskými domy tyčí.

Přestože byl Karlín malou obcí, jeho jméno, resp. jeho německé jméno Charlottendorf, vstoupilo nejen do zdejších pověstí, ale také se dostalo do knih a na divadelní prkna. Lidový příběh zpracoval literárně již v polovině 19. století Jan Nepomuk Vogel, beletrickou předlohu údajně jako první zdramatizoval moravskotřebovský herec Krummlovský v roce 1863. Druhé zpracování má na svědomí Eduard Jansa – na premiéře v roce 1868 údajně seděl sám Franz Gromes, jeden z protagonistů příběhu. Oblíbené bylo také čtyřaktové divadelní zpracování Josefa Willhardta pod názvem Annenruhe oder Das Geheimnis des Kreuzberges. V českém jazyce na motivy příběhu mimo jiné vyšla v roce 1972 kniha nazvaná Myslivec a jeho dítě aneb Moravskotřebovská pověst o veliké lásce obchodníka Horáka k myslivcovic Aničce.

Vše se točí okolo Anny Gläserové, dcery karlínského revírníka Ignatia Gläsera. Do ní se zamiloval syn moravskotřebovského starosty Josef Herkner. Celé čtyři roky si tajně vyměňovali dopisy a příležitostně se scházeli, Josef se pokoušel získat si Anniny rodiče na svoji stranu, ti však jejich lásce nepřáli. V roce 1823 vztah ukončili a Anna se záhy (10. února 1824) z donucení rodičů provdala za linhartického rychtáře Franze Gromese. Do roka, koncem ledna 1825, však Anna umírá, stejně jako její matka, na chrlení krve.

Píseň Annenruhe písničkáře Petra Linharta

Krátce po jejím pohřbu se okolím začalo šířit tvrzení, že Herkner Annu vyzvedl z hrobu a znovu ji pochoval na své zahradě ve svahu Křížového vrchu, odkud bylo dobře vidět právě na linhartickou rychtu. Legenda vypráví, že v předvečer svátku sv. Anny roku 1825 osvětlily cestu z města k Herknerově zahradě pochodně, ohně plály také na zahradě, kde bylo osvětleno místo podobné hrobu. Pochodně zde tvořily nápisy "Dir Dort" ("Tobě tam") a "Es heisse Annenruhe" ("Ať se to zde jmenuje Annino odpočinutí"), v pozadí hrála hudba. Děj přitáhl pozornost řady obyvatel Třebové i Linhartic.

Není dokázáno, že se toto skutečně událo, nicméně o všech osobách se můžeme dočíst v tehdejších matrikách (Josef Herkner spáchal v roce 1838 sebevraždu zastřelením, rychtář Gromes žil do roku 1880). Stejně tak je v kronice piaristického gymnázia doložena ona "slavnost" v roce 1825, dopisy, které si Anna s Josefem vyměňovali, poslala Herknerova praneteř správci třebovského muzea Aloisi Czernemu – Josef v nich Annu oslovuje Netty a řádky prokládá básněmi.

hrob-anny-gromes-na-krizovem-vrchu.jpg

Pravdivost legendy také podporuje objevení prázdné rakve v Annině hrobu v roce 1924, v lednu následujícího roku se konají představení u příležitosti stoletého výročí Anniny smrti. O deset let později pak v místech dřívější Herknerovy zahrady našli dělníci při práci ve zdejším pískovcovém lomu kostru mladé ženy. Šetření tehdy označilo za velmi pravděpodobné, že jde o ostatky Anny Gromesové, rozené Gläserové. Ty pak byly znovu uloženy do rodinného hrobu Gromesů na Křížovém vrchu. Mimochodem, údolíčku pod svahem Křížového vrchu mezi Třebovou a Linharticemi se dodnes říká Anenské …

Zdroje: sedlonov.cz/files_download/zpravodaj/SedlonovskyZprav06zima.pdf, regionmtj.cz

Text a foto: Martin Višňa

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Pověsti Moravskotřebovska

(Jana Martínková, 29. 4. 2010 8:42)

Omlouvám se za opožděnou reakci - v moravskotřebovském muzeu (muzeum@ksmt.cz) lze zakoupit knížku Pověsti Moravskotřebovska z roku 2004 (autoři Jana Martínková a Jiří Šmeral) a kdyby se někdo zajímal o podrobnosti příběhu o Annenruhe, tak vše, co se podařilo zjistit, je publikováno v Moravskotřebovských vlastivědných listech č. 12 - v muzeu je také ještě pár výtisků na prodej.

pověsti

(Martin, 10. 1. 2010 2:26)

ale kamaráde, pověsti z regionu jsem sepsaný... některý jen v němčině, v češtině sepsala pověsti z okolí Svitav paní Drahomíra Šustrová, je to sice útlá knížečka, ale dá se koupit ve svitavském muzeu. kdysi sem ji měl, ale někomu sem ji půjčil a už ji zpět nedostal a co víc, tak nevím, komu jsem ji půjčil.. nicméně tam je pověst z Vendolí zvaná Pekelný brouk a podle ní byl prý natočen i nějaký film...
a co se týče pověstí z MT a okolí, takjsou sepsány taky, německy i česky, zatím nevím, kde je sehnat, ale v třebovským muzeu jsem byl jednou, takže možná tam... dyž tak se regionální historii věnuje i pan Šmeral (pokud se nepletu), ten učí na UP v Olomouci :-)

To je teda Mazec

(udo.u, 9. 1. 2010 21:13)

Je obrovská škoda že podobnejch pověstí někdo neudělá nějakou knížku, nebo tak, asi by se jich našlo plno a nikdo o nich přitom neví...