Jdi na obsah Jdi na menu
 

Hřebečská místní jména: Lidová etymologie a její výklad některých místních jmen

7. 11. 2011

radnice-a-d_m-u-mou_en_na-ve-svitav_ch.jpg

Snad každá obec má svůj příběh o tom, jak přišla ke svému jménu. Tyto příběhy nebo pověsti jsou tradovány z generace na generaci, z otce na syna a jsou součástí kultury dané obce. Fenomén laického výkladu významu jména bez jakékoliv akademické vzdělanosti nebo znalosti postupů při výkladu jmen souvisí s tzv. lidovou etymologií, tj. mylným výkladem významu slova na základě jeho tvarové podobnosti s jiným, většinou častěji užívaným slovem.

Vlivem neporozumění původnímu jménu docházelo k chybné interpretaci, v souvislosti s lidově etymologickým výkladem dokonce jména měnila svou podobu. K tomuto jevu docházelo na území Hřebečska (Schönhengstgau) o to častěji, že zde vedle sebe žila etnika dvou různých jazyků – nemluvě o jejich dialektech -, a proto nebylo špatné porozumění původnímu jménu a případná přejímka do druhého jazyka ničím ojedinělým. Příkladem budiž místní jméno Radkov (1308 Ratkow), které vychází z osobního jména Radek (s přivlastňovací příponou –ov), což je domácká podoba osobního jména s komponentou rad-. Do němčiny přešlo české jméno jako obvykle nahrazením přivlastňovací přípony –ov základním slovem –dorf a doplněním spojovacího -en-: Rathendorf (doloženo 1365). Můžeme se domnívat, že během následujících tří set let se vlivem absence českého obyvatelstva na původní název zapomnělo a došlo ke zpodobnění jména v Rattendorf (dol. 1677), tedy krysí ves neboli ves, kde jsou krysy.

Jednotlivé části seriálu: 1/3 - 2/3 - 3/3

Také v Radiměři se tradovala pověst o červeném mlýnu, podle něhož byla ves pojmenována (německá podoba názvu je Rothmühl). Skutečnost je však prozaičtější: místní jméno vychází z osobního jména s komponentou Rad-, pravděpodobně Radmer nebo Rad(o)mil. Vlivem dialektické výslovnosti došlo ke změně v Rothmil a vlivem lidové etymologie pak v Rothmühl. Mlýny mají v Radiměři vůbec významné místo, vždyť jedno mlýnské kolo má obec ve znaku.

svitavy---pohled-od-nemocnice-(----).jpg

Snad nejznámější lidově etymologický výklad místního jména nabízí pověst o založení Svitav. Podle této pověsti putoval český král Vratislav I. s manželkou Svatavou a jejich družinou z Prahy na jižní Moravu navštívit svého bratra Konráda. Když projížděli hřebečskými hvozdy, zastavili k odpočinku u několika skromných obydlí na mýtině, jejíž chudí obyvatelé nemohli královské družině nic nabídnout. Proto se po návratu do Prahy král Vratislav rozhodl vybudovat na tom odlehlém místě osadu, která by projíždějícím poskytla útočiště a místo k odpočinku. Osadu pak pojmenoval po své choti Svatavě, sestře polského knížete Boleslava Smělého. Jak již však bylo řečeno v předchozím díle, jméno města Svitavy je ve skutečnosti odvozen od řeky, která městem protéká.

I přes veškeré snahy toponomastiků zůstávají v oblasti Hřebečska jména, jejichž výklad je problematický a dodnes zůstávají nejasná. Kromě již dříve zmiňovaného jména Krchleby to jsou místní jména Křemačov a Pacov.

Křemačov (něm. Kremetschau) dnes patří k městu Mohelnice a existuje několik teorií výkladu tohoto jména: z českého osobního jména Kříma nebo komponenty německého osobního jména Grim-; z českého příjmení Křemen; z obecného jména křemen, odkazující na výskyt křemenů; z obecného jména křemenáč, které bylo vlivem jazykově ekonomického procesu zkráceno na křemáč (srov. 1885 Křemáčov) nebo ze zkrácené formy přemač k českému obecnému jménu přemahač ve významu přemožitel (srov. 1320 Premaczow, 1881 Přemačov).

m_ste_ko-trn_vka-pacov-(----).jpg

Pacov (něm. Putzendorf) dnes patří k Městečku Trnávce a jeho původ jest pravděpodobně v německém jazyce. Vykládá se z německého obecného jména Batzen - „hrouda bláta, hlíny“, které má odkazovat ke kalnému potoku protékajícímu obcí nebo k špatně obhospodařovatelné jílovité půdě; z německé domácké podoby osobního jména Batz k Berthold; z českého obecného jména pac k pacati ve smyslu obec tleskajících lidí; ze staročeského pěče- k pěkný; z obecného jména pac, tj. jihoněmecká mince, která byla ražena ve středověku. Poslední jmenovaná teorie je nejméně pravděpodobná, neboť německý pac se razil od roku 1495, první písemný doklad obce je však mnohem starší, z roku 1308 Pacndorf.

Ve všech třech případech nejasných jmen existuje množství nejrůznějších teorií výkladu, kdy nelze žádnou z nich upřednostnit, potvrdit nebo vyvrátit. Tato místní jména si tak nadále uchovávají svá tajemství, jejichž rozluštění je s ubíhajícím časem nesnadnější. A možná je to dobře, budou zde stát a čekat na své rozluštění, zatímco budou podněcovat naši fantazii k vytváření dalších příběhů.

Na své cestě za hřebečskými místními jmény jsme se seznámili se způsobem, jakým jména vznikala, měnila se a přizpůsobovala, až se stala pouhým označením konkrétní osady, obce, města. Zůstávají vepsaná v knihách, na ukazatelích i v našich myslích jako němí svědkové dějin. Stačí do nich pozorně nahlédnout a odkrýt roušku jejich tajemství.

Markéta Fišerová

(Autorka se místními jmény zabývala ve své bakalářské práci Die Ortsnamen von Gemeinden im Gebiet Schönhengstgau: Kleine Untersuchung im Bezug auf die Herkunft der Namen na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni - práce přístupná zde.)

Foto: archiv

Použitá literatura ke všem třem částem miniseriálu: 

Černý, František/Váša, Pavel: Moravská jména místní (výklady filologické). Brno: Matice moravská, 1907.
Fikejz, Radoslav/Valešík, Vladimír: Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006.
Hosák, Ladislav/Šrámek, Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku, I. a II. díl. Praha: Academia, 1970, 1980.
Kluge, Friedrich: Etymologisches Wörterbuch der deutschen Sprache. Berlin-New York: De Gruyter, 2002.
Korkisch, Gustav: Geschichte des Schönhengstgaues. Teil 1. München: Verlag Robert Lerche, 1966.
Lutterer, Ivan/Šrámek, Rudolf: Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Slovník vybraných zeměpisných jmen s výkladem jejich původu a historického vývoje. Havlíčkův Brod: Tobiáš, 1997.
Macková, Marie: Hřebečsko. "Region, který zmizel". In: Sborník vědeckých prací Univerzity Pardubice: Série C, Fakulta humanitních studií, Supplementum 3 (2000). Pardubice: Univerzita Pardubice, 2001. S. 113-118.
Machek, Václav: Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997.
Ošanec, Jiří/Martínková, Jana: Místopisný slovník Hřebečska pro 19. a 20. století. In: „Moravskotřebovské vlastivědné listy“ Nr. 13 z 2002. S. 9-37.
Profous, Antonín: Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny. I.-V.díl. Praha: Československá akademia věd, 1947, 1949, 1951, 1957, 1960.
Sandbach, Edmund: Die Schönhengster Ortsnamen: Lautlehre, Wortbildungslehre und Etymologie. Heidelberg: Carl Winter’s Universitätsbuchhandlung, 1922.
Schwarz, Ernst: Die Ortsnamen der Sudetenländer als Geschichtsquelle. München-Berlin: Verlag von R.Oldenbourg, 1931.
Šmilauer, Vladimír: Příručka slovanské toponomastiky. Handbuch der slawischen Toponomastik. Praha: Academia, 1970.
Švestková, Ludmila. “Krchňák“. In: Naše řeč . 1978, 61/1978. URL: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php. [Stand: 23. November 2010].

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA